Konec ouška

Konec zalehlého ouška ………..díky květinám

Každý příběh má svůj konec. Zalehnuté ouško jsem napsala v květnu letošního roku, abych
nemusela mluvit o věcech, o kterých se mi nemluví dobře a potřebovala jsem se podělit o
to, co se mi neplánovaně, bez nejmenšího varování přihodilo. Na stránky květinky jsem jej
dala v době, kdy bylo již zcela patrné jak je mou patálií ovlivněna celá rodina.
Za chvíli rok končí a já bych si přála, aby skončil i tento příběh, i když
je jisté, že to tak nebude.
V říjnu letošního roku mi pan operatér při kontrole oznámil, že již nemám čekat žádné
zlepšení, abych si na vše zvykla. Při kontrolním audiu ( pracuje se již jen s mým jediným
uchem) jsem slyšela …“ buďte ráda, že vám to zatím alespoň takto drží“ a pan operatér
to zhodnotil „… pravé ucho – jakž takž“!!!!!, ( připomínám, že levé nemám).
Kdybych nebyla zvyklá svému novému stavu, tak tu nejsem, žiji s tím tři čtvrtě roku.
Co to znamená pro mne? V uzavřeném uchu mám od probuzení z narkózy šelest ( nebo
šelesty, těch zvuků je více). V mém případě mám opět kliku (nedá se mluvit o štěstí)
protože mě 24 hodin denně provází šum, cvrlikání ptáčků (můj pocit), pískání přichází a
odchází, závratě, aury (zrcadlení, při kterém přestávám vidět) a zaléhání dnes již
jediného ouška při jakémkoliv větším, nebo prudším pohybu. Takže pro mě skončily věci,
které jsem měla velmi ráda – koncerty, divadlo, delší cestování (sbohem Krumlove),
obchodní centra (díky za internet). Vyhledávám klid a ticho. A vše skončilo nejen pro
mne, doprovází mě můj muž. A já si zatím nechci připustit, že již nikdy nebudeme v
Krčínově domě (pokoj číslo 40, je na stránkách hotelu, všem romantikům mohu vřele
doporučit) v milovaném Krumlově, o divadle a procházkách v davech turistů ani nemluvě.
Jak vám ostatním, kdo si to užíváte závidím.
Do konce září jsem 167 dní denně trávila 3-4 hodiny v nemocnici jak se synem, tak s
maminkou. Stav syna se zlepšil a my mu hledáme místo, kde by mu bylo lehčeji a lépe.
Dnes již víme, že to musí být domov se zvláštní péčí.
Mám štěstí, že mám kolem sebe úžasné lidi – rodinu, lékaře, přátele ( asi mám opravdu
hodně strážných andělů a dělám vše proto aby se nenudili), kteří si na mě zvykli a berou
mě tak, jak jsem zůstala, v čele s mým jedinečným manželem. Maminko máš pravdu, já
si ho opravdu nezasloužím. A musím zmínit i svého mladšího syna, který je chudák v
pozadí, plní všechny rozmary maminky a zajišťuje logistiku ( těch řečí…..), ale je odměněn
úžasnou přítelkyní.
Všem jsem neskonale vděčná a vždy budu. A pak jsou tu ty květiny, ve kterých se
vyčerpávám k padnutí, ale jsem za ně šťastná. Pomáhají mi celou dobu neskutečnou
silou , takže, přestože jsem svým nezvratným osudem zaskočena, tak samozřejmě živou
mě nedostanou. Zamilovala jsem se do Davida Austina ( nebo jeho růží?) a celá květinka
mě naplňuje obrovskou silou ( i když mě z ní můj muž odváží ve stavu, že pomalu nejsem
schopna vyjít doma schody).
Díky květinám se dostávám do blaženého vědomí, že nepotřebuji ani hypnotika a
psychofarmaka, natož antidepresiva, vážený pane doktore. A když jsem již u tohoto
tématu a výroku k mému zablokovanému krku „…. beton“. My ženy neseme ve své hlavě
přirozeně odpovědnost za celé lidstvo (potažmo planetu), aby si muži mohli hrát a zůstat
chlapci. A ten krk to prostě někdy nevydrží. Ale já s tím bojuji ( moc jiného mi nezbývá)
a odevzdala jsem se do rukou odborníka, který s mým krkem již začal válčit, snad to brzy
nevzdá (děkuji Ivanko).
Úplný závěr
Moje jedinečná maminka zemřela 27.9.2017 na rakovinu plic ( v životě nevykouřila
jedinou cigaretu). A já jsem nesmírně poctěna, že posledních 167 dní si za společníka
vybrala mě, nehodnou dceru (milovaný syn zemřel před 16 lety ). Byly jsme na tom tak,
že když jí nebylo dobře, tak místo sestřiček zatelefonovala abych přišla já nebo Sima (díky
Simonko). Když maminka zemřela napsala mi Simča: „….odešla s velikány“. Byla velikán,
byla do konce svých dní nedostižná dáma.
Slečna Klisáková zemřela v 89 letech stejně krásná jako byla v mládí.
maminka
Konec – Není to román, nejsem spisovatel a slibuji, že již nic nenapíši.

 

prosinec 2017